Reminiscenční divadlo „INVENTURA“

Během léta a podzimu 2018 vytvořila rodinná skupina Kaňků scénář k autobiografické divadelní hře „Inventura“, tuto hru také nacvičila a 25. října představila na premiéře v Divadle v Korunní. Toto divadlo bylo vyvrcholením konference, která se ten den uskutečnila v prostorách Diakonické akademie.

Příběh babičky mladých herců byl zpracován na základě společného vzpomínání a skládání střípků rodinné historie. Na jevišti se tak znovu odehrály důležité i obyčejné scény ze života Evy Buryanové a při závěrečném tanci všech herců bylo v hledišti jen málo těch, kteří neměli slzy v očích. 

Reminiscenční divadlo, jehož síla je právě v autenticitě zpracovávaných příběhů, opět ukázalo, jak velký má emoční potenciál.

Dramatizace vzpomínek z reminiscenčních krabic.

Tvorba reminiscenčních krabic (beden)

Reminiscenční bedny vytvořily dvě kolegyně Reminiscenčního centra – Alena Fendrychová a Eva Křivohlávková. Zde jsou jejich vzpomínky na proces tvoření:


„Při tvorbě vzpomínkových beden jsme vzpomínali se dvěma starými pány, kteří se narodili ve stejném roce, v roce 1938. Zajímalo nás, v čem se budou jejich vzpomínky podobat a v čem lišit. Rokem narození totiž podobnost jejich životů končí. Jeden pán pochází ze Sýrie, druhý se narodil na Vysočině. První z mužů neměl při vzpomínání žádné fotografie ani jiné hmatatelné vzpomínky. Druhý naopak měl nepřeberně fotografií, deníků a dalších hmatatelných vzpomínek.


Přesto byla práce nad tvorbou krabic s oběma pány podobná. Rádi vzpomínali na mládí, zvlášť na školu a rodinu. Absenci originálních fotografií nahradily snímky z internetu a starých fotek z knih, které dané prostředí dobře zobrazily. Nakonec se nám podařilo najít průsečík, ve kterém se jejich životy proťaly: pro oba bylo nesmírně důležité vzdělání, kterému se věnovali se zvýšeným nasazením. Při vzpomínání jsme narazili i na skutečnost, že se pánové teoreticky mohli setkat v Praze, kde v 60. letech minulého století oba studovali.

Tato možnost je ve vzpomínkových bednách znázorněna tramvají, která jede po kolejích mezi dvěma bednami. V této tramvaji mohli oba pánové v šedesátých letech v Praze společně jet.

Alena Fendrychová a Eva Křivohlávková, listopad 2018

Čtvrtý cyklus programu „Vzpomínejme, když pečujeme“ (RYCT).

Dne 18. října 2018 jsme díky finanční podpoře Magistrátu hl. m. Prahy a s podporou Výboru dobré vůle zahájili již čtvrtý cyklus programu „Vzpomínejme, když pečujeme“ (RYCT). Kreativní reminiscenční práce s rodinami je spojena s výcvikem nových reminiscenčních asistentek.

Vzpomínky v životě lidí s demencí.

5. 12. 2017 se uskuteční od 18:00 diskuse, Vzpomínky v životě lidí s demencí v Alzheimer Café v Centru Seňorina, Na Poříčí 36 v Praze 1. Hostem bude PhDr. Hana Janečková, PhD. Přijďte si popovídat a zjistit, že na to nemusíte být sami. 


Alzheimer Café je příjemným místempro setkávání lidí s demencí, jejich blízkých a odborníků. Setkání je zdarma a trvá zhruba 2 hodiny. Budeme se na Vás moc těšit.

Aktivní účast na konferenci RYCT v Londýně.

Účelem cesty byla účast členek Reminiscenčního centra na konferenci Remembering Yesterday, Caring Today (RYCT – Vzpomínejme, když pečujeme) a na pracovním jednání se zahraničními partnery z Evropské reminiscenční sítě (ERN), s níž náš spolek úzce spolupracuje.

Podtitul konference zněl „Putting creative reminiscence at the heart of relationships in positive dementia care for the Future“, což můžeme přeložit takto: „Usilujme o to, aby se reminiscence stala srdcem všech vztahů v pozitivní péči o člověka s demencí“. I my usilujeme o to, aby se člověk s demencí a pečující rodina staly centrem celého našeho úsilí. Účast na konferencí byla pro nás především příležitostí naučit se nové věci a posílit motivaci do naší další práce. 

Hlavním přínosem této cesty byly nové impulsy pro kreativní reminiscenční práci s pečujícími rodinami, které díky tomu mohou získat nový pohled na blízkého člověka trpícího demencí, orientují se na jeho silné stránky a zbavují se společenského stigmatu. Rodiny i lidé s demencí získávají nové přátele, vnímají svoji hodnotu, znovunacházejí své místo ve společnosti.

Teoretický pohled na reminiscenci byl obohacen v přednášce zkušené psychoterapeutky a zároveň rodinné pečující Kate White, která upozornila na význam vzpomínek pro mechanismus attachementu, tedy obnovení hluboké emocionální vazby mezi osobou závislou na péči a pečujícím v době těžké životní krize spojené se ztrátou soběstačnosti. Opakovaná pozornost byla věnována výzkumu a hodnocení efektu reminiscence jako nefarmakologické intervence v péči o lidi s demencí, a to v přednáškách Erollyn Bruce, Nicka Barratta nebo Davida Woodheada. Součástí konference byly i dílny zaměřené na využití dramatizace a vizuálních kreativních technik a besedy s pečujícími, kteří byli zapojeni do programu RYCT. 

Nezapomenutelným vyvrcholením konference byla ukázka reminiscenčního divadla na témata vzpomínek seniorů obsažených v reminiscenčních bednách vytvořených v rámci projektu „Making Memories Matter“, který proběhl v 7 evropských zemích v r. 2005. Scénky ze vzpomínek seniorů nastudovali studenti divadelní fakulty University of Greenwich pod vedením své učitelky, a ve spolupráci s Pam Schweitzer, koordinátorky Evropské reminiscenční sítě a vůdčí osobností samotného projektu Making Memories Matter.

Zpracování životních traumat seniorů přeživších holocaust nebo těch, kterým berlínská zeď vzala rodinu, a dalších zajímavých lidských osudů přimělo studenty k přemýšlení a hlubšímu pochopení generace jejich rodičů a prarodičů. Vedle zachycení vzpomínek seniorů jde tedy o zajímavý podnět didaktický, využitelný v průběhu profesní průpravy pracovníků pomáhajících profesí při formování jejich postojů.

Zajímavým přínosem byl mezioborový charakter konference, kdy vedle sociálních pracovníků a pedagogů vystupovali i zástupci politické sféry a vědeckého výzkumu, rodinní pečující, dobrovolníci a absolventi reminiscenčních výcviků. 

Důležitým aspektem konference bylo setkání partnerů ze všech zemí vytvářejících Evropskou reminiscenční síť a potvrzení jejich vůle spolupracovat a sdílet dobrou praxi i do budoucnosti. Bylo dohodnuto, že další setkání ERN se uskuteční v r. 2019 v irském Dublinu. 

Evropská komise ocenila mezinárodní projekt RYCTT.

Evropská komise ocenila mezinárodní projekt RYCTT, který jsme v České republice realizovali v letech 2012 – 2014 pod názvem „Vzpomínejme, když pečujeme“.

Paní Pam Schweitzer, koordinátorka Evropské reminiscenční sítě, nám tento týden sdělila, že mezinárodní projekt Remembering Yesterday Caring Today Training (RYCTT), do něhož se zapojilo i naše Reminiscenční centrum v letech 2012 – 2014, byl vybrán Evropskou komisí jako tzv. „Úspěšný příběh“ (Success Story). V dopise z Generálního direktorátu Evropské komise pro vzdělávání a kulturu se píše doslova:

„Success stories“ are finalised projects that have distinguished themselves by their impact, contribution to policy-making, innovative results and/or creative approach and can be a source of inspiration for others. The choice of your project as a success story was made on the basis of a selection process according to rigorous criteria regarding the quality, relevance and results of your project. As a consequence of this selection, visibility and acknowledgement will be given to your project, for instance on our websites, social media, and when preparing documentation for conferences or other events with high-ranking attendance. 

(Úspěšné příběhy jsou dokončené projekty, které se vyznačují svým vlivem na veřejnou politiku, svými inovativními výsledky a kreativním přístupem a mohou se stát zdrojem inspirace pro druhé. Zařazení vašeho projektu mezi úspěšné příběhy proběhlo na základě výběrového procesu podle přísných kritérií týkajících se kvality, relevance a výsledků projektu. Jako důsledek této volby bude váš projekt zviditelněn a bude mu věnována pozornost např. na webových stránkách, v sociálních médiích, a při přípravě dokumentů pro konference a události s vysokou návštěvností). 

Podrobné výstupy projektu RYCTT jsou dostupné online.

Máme radost, že se i naší práci takto dostalo zajímavého mezinárodního uznání.

Spolupráce – místa mého srdce

Ve spolupráci s Reminiscenčním centrem nabízíme podporu při objevování vzpomínek, při jejich zachycení a kreativním zpracování. Prostřednictvím společného vzpomínání podporujeme mezilidské vztahy jak v rodině,tak v komunitě.Ve spolupráci s Reminiscenčním centrem nabízíme podporu při objevování vzpomínek, při jejich zachycení a kreativním zpracování.

Prostřednictvím společného vzpomínání podporujeme mezilidské vztahy jak v rodině,tak v komunitě. Ve spolupráci s Reminiscenčním centrem nabízíme podporu při objevování vzpomínek, při jejich zachycení a kreativním zpracování. Prostřednictvím společného vzpomínání podporujeme mezilidské vztahy jak v rodině,tak v komunitě.

Fotovýstava vzpomínek na vzpomínky

Projekt nabízí lidem žijícím s Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami kognitivního postižení v domácím prostředí a jejich blízkým, kteří o ně pečují, cyklus deseti setkání naplněných společnými aktivitami spojenými s podporou vzpomínání. Důraz je kladen nazachované dovednosti a schopnosti jednotlivých účastníků.

Cílem projektu je podpořit důstojné sociální začlenění lidí s kognitivními obtížemi a jejich rodin. Setkání se snaží vytvořit atmosféru, ve které se lidé cítí dobře, nacházejí nové přátele, vzpomínají na chvíle svého života, které pro ně byly příjemné a posilující. Prožitek vzájemnosti a pospolitosti podporuje vědomí, že vnelehkém životním období se lze ze života radovat, navazovat přátelství a přispět svou jedinečností. Součástí projektu je i výcvik reminiscenčních asistentů v kreativní reminiscenční práci se skupinou pečujících rodin. Hlavní přínos projektu spočívá v rozšíření povědomí veřejnosti o možnostech zlepšovat komunikaci a kvalitu života lidí žijících s kognitivními problémy a prostřednictvím reminiscence zpříjemňovat a usnadňovat rodinnou péči.