VZPOMÍNEJME, KDYŽ PEČUJEME 2020-2021

Nový cyklus programu „VZPOMÍNEJME, KDYŽ PEČUJEME“ pro rodiny pečující o člověka s kognitivní poruchou bude zahájen v říjnu letošního roku. Uvítáme rodiny, které žijí s člověkem s demencí a pečují o něho. Program je naplánován na půl roku v třítýdenních intervalech. Je vzácnou příležitostí pro pečující a jejich blízké zapojit se společně do skupiny lidí, kde jsou si všichni rovnocennými partnery, kde rozvíjíme přátelství a pečujeme o dobrou náladu. K tomu všemu nám slouží vzpomínky, které dokážeme rozehrát a využít pro radost a zapojení každého z účastníků, i těch nejslabších. Bližší informace najdete zde.

KORONAVIRUS Reminiscenční centrum pomáhá pečujícím rodinám

Cítíte se bezmocní v péči o člověka s demencí v době koronaviru?

Jste izolováni kvůli karanténě? Jste na péči sami?

Proměnilo se díky omezením chování Vašeho blízkého a nevíte si rady?

Ztratili jste možnost využívat sociálních služeb?

Takové a další otázky s Vámi můžeme probrat prostřednictvím e-mailu,

případně po domluvě též telefonicky.

Rádi Vám věnujeme svůj čas.

Napište nám na e-mailovou adresu:

reminiscencni@centrum.cz

  • V Praze je k dispozici linka pro osamělé seniory, kteří potřebují donést nákup či obstarat léky. Telefonní linka je bezplatná a non stop na čísle 800 160 166.
  • Pro anonymní a bezplatnou telefonickou krizovou pomoc pro seniory a pečující o seniory můžete kontaktovat také Linku seniorů na čísle 800 200 007.

Informace o výcviku pro reminiscenční asistenty/ky

CÍL VÝCVIKU: 

Připravit po teoretické i praktické stránce odborníky, kteří dokážou tvořivým způsobem na profesionální úrovni využívat reminiscenci (vzpomínky) při práci se skupinou lidí žijících s poruchou paměti a pečujících členů jejich rodin. 

KOMU JE VÝCVIK URČEN: 

  • Pracovníkům a studentům pomáhajících profesí (sociálním pracovníkům, pracovníkům v sociálních službách, pracovníkům ve zdravotnictví, ergoterapeutům, psychologům aj.), kteří se zajímají o práci se vzpomínkami a chtějí si své znalosti a dovednosti rozšířit.
  • Lidem z různých tvůrčích oborů, kteří chtějí své schopnosti využít též v oblasti práce s lidmi s poruchou paměti a jejich rodinami. 

PŘEDÁNÍ CERTIFIKÁTŮ A ZÁVĚR VÝCVIKU 2018-2019

Ve čtvrtek 30. 1. 2020 ukončilo dalších pět asistentek výcvik ve tvořivé reminiscenční práci v projektu Vzpomínejme, když pečujeme, který se konal během let 2018-2019. Asistentky obhájily své závěrečné práce a prezentovaly průběhy setkání, která realizovaly již s vlastními skupinami s lidmi s demencí a jejich rodinnými příslušníky. Setkání se uskutečnila v Domově pod Kavčí skálou v Říčanech, na oddělení geriatrie v Thomayerově nemocnici, v Domově Vlčí mák v ÚVN a v Sociálně odlehčovacím centru v Praze 7 – Kamenická. Máme velkou radost, jak krásně a kreativně byla tato setkání vedena a jak se opět prokázalo, že práce se vzpomínkami povzbuzuje důstojnost lidí s demencí a přináší nejednu dojemnou chvíli pro všechny zúčastněné.

Na závěr asistentky převzaly certifikát Evropské reminiscenční sítě podepsaný Pam Schweitzer. Všem asistentkám ještě jednou gratulujeme!  Již se těšíme na další výcvik, který budeme otevírat na podzim 2020.

Projekt Ptejte se, dokud je čas!

Jde o první část projektu Rozvoj reminiscence v Diakonii a církvi, podpořeného Českobratrskou církví evangelickou v r. 2019. který probíhal ve spolupráci s Reminiscenčním centrem.  Na základě společného vzpomínání vytvářeli žáci ze ZŠ Letohradská a klienti sociálně odlehčovacího centra Prahy 7 vzpomínkové krabiceCílem projektu bylo posílení mezigenerační soudržnosti – propojování generací, setkávání dětí, mladých lidí a seniorů při cíleném a tvořivém vzpomínání. Přidanou hodnotou je rozvoj sociálního cítění mladých lidí, učení komunikaci a budování pozitivního vztahu ke stáří a starým lidem.

Druhou částí stejného projektu byla příprava a provedení divadelního představení Dvě sestry za oponou. Šlo o mezigenerační reminiscenční setkávání a vzpomínání, kterého se účastnili starší lidé na jedné straně a děti či mladí lidé na straně druhé. Starší lidé vyprávějí o tom, co ve svém životě zažili a zvládli, jaké přelomové historické události je v životě potkaly, své zkušenosti a znalosti předávají mladým lidem. Ti pak v rámci přípravy reminiscenčního divadla zpřítomňují minulé děje a výsledky společné práce nad vzpomínkami umělecky interpretují a ztvárňují. Staří a mladí lidé se při této aktivitě setkávají, společně čerpají ze životních příběhů a posilují vzájemné vztahy a úctu.

Koordinátorkami obou projektů byly Alena Fendrychová, členka Reminiscenčního centra, a Eva Křivohlávková, účastnice výcviku a programu RYCTT, obě  z Diakonie ČCE,

https://scps.diakonie.cz/nase-sluzby/projekt-reminiscence/

Ocenění za přínosy v oblasti gerontologie pro ETF UK.

Laureátkou letošní ceny za mimořádný přínos v oboru gerontologie je vyučující na Katedře sociální práce ETF UK paní PhDr. Hana Janečková, Ph.D.

Porota ocenila její „dlouhodobou výzkumnou činnost v oblasti reminiscenčních technik s dopadem na kvalitu života seniorů.“

Gratulujeme!

Reminiscenční divadlo „INVENTURA“

Během léta a podzimu 2018 vytvořila rodinná skupina Kaňků scénář k autobiografické divadelní hře „Inventura“, tuto hru také nacvičila a 25. října představila na premiéře v Divadle v Korunní. Toto divadlo bylo vyvrcholením konference, která se ten den uskutečnila v prostorách Diakonické akademie.

Příběh babičky mladých herců byl zpracován na základě společného vzpomínání a skládání střípků rodinné historie. Na jevišti se tak znovu odehrály důležité i obyčejné scény ze života Evy Buryanové a při závěrečném tanci všech herců bylo v hledišti jen málo těch, kteří neměli slzy v očích. 

Reminiscenční divadlo, jehož síla je právě v autenticitě zpracovávaných příběhů, opět ukázalo, jak velký má emoční potenciál.

Dramatizace vzpomínek z reminiscenčních krabic.

Tvorba reminiscenčních krabic (beden)

Reminiscenční bedny vytvořily dvě kolegyně Reminiscenčního centra – Alena Fendrychová a Eva Křivohlávková. Zde jsou jejich vzpomínky na proces tvoření:


„Při tvorbě vzpomínkových beden jsme vzpomínali se dvěma starými pány, kteří se narodili ve stejném roce, v roce 1938. Zajímalo nás, v čem se budou jejich vzpomínky podobat a v čem lišit. Rokem narození totiž podobnost jejich životů končí. Jeden pán pochází ze Sýrie, druhý se narodil na Vysočině. První z mužů neměl při vzpomínání žádné fotografie ani jiné hmatatelné vzpomínky. Druhý naopak měl nepřeberně fotografií, deníků a dalších hmatatelných vzpomínek.


Přesto byla práce nad tvorbou krabic s oběma pány podobná. Rádi vzpomínali na mládí, zvlášť na školu a rodinu. Absenci originálních fotografií nahradily snímky z internetu a starých fotek z knih, které dané prostředí dobře zobrazily. Nakonec se nám podařilo najít průsečík, ve kterém se jejich životy proťaly: pro oba bylo nesmírně důležité vzdělání, kterému se věnovali se zvýšeným nasazením. Při vzpomínání jsme narazili i na skutečnost, že se pánové teoreticky mohli setkat v Praze, kde v 60. letech minulého století oba studovali.

Tato možnost je ve vzpomínkových bednách znázorněna tramvají, která jede po kolejích mezi dvěma bednami. V této tramvaji mohli oba pánové v šedesátých letech v Praze společně jet.

Alena Fendrychová a Eva Křivohlávková, listopad 2018