O reminiscenci

Reminiscenční metody, aktivity, programy či projekty jsou dnes běžnou součástí práce se starými lidmi v institucích, rodinách i komunitách. Životopis, biografie či životní příběh stejně jako reminiscenční rozhovor je považován za východisko individualizované péče. Skupinová reminiscence je zařazována mezi aktivizační činnosti stejně jako společné vaření tradičních jídel. Vytváření vzpomínkových beden, krabic, kufrů či kufříků patří k zajímavé nabídce pro zájemce o pobytové služby pro seniory. Vzpomínkové knihy, knihy života, biografické listy či rodokmeny se stávají opěrným bodem smysluplné komunikace se seniory. Reminiscenční (retro) prvky v prostředí případně celá reminiscenční kultura v zařízeních pro seniory patří k samozřejmostem, na které jsou jejich zřizovatelé hrdí. Reminiscence, jak ukazuje praxe, se může stát užitečnou součástí každodenní péče o seniory tak, jako jsou vzpomínky běžnou součástí života každého člověka. Kterýkoli z dnes běžně užívaných přístupů a konceptů péče o seniory, pokud se obrací k člověku, respektuje jeho celistvost i cenu, jeho autonomii a důstojnost, nemůže opomenout celý prožitý život a měl by čerpat z osobní historie a vzpomínek, tedy využívat reminiscenci.

Janečková, Čížková, Nentvichová Novotná. Sociální služby. 3/2015, s. 24-26.

Reminiscence (vzpomínání) je hlasité nebo tiché (skryté, vnitřní, osobní) vybavování událostí, aktivit, zkušeností ze života člověka, které se uskutečňuje buď o samotě, nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí, obvykle s pomocí vhodných podnětů jako fotografií, archivní hudby, předmětů z domácnosti ap.

Woods et al.: Reminiscence and Life Review With Persons with
Dementia: Which Way Forward? London1992, s.138

Reminiscence pomáhá užívat znalosti o minulosti člověka k obohacení jeho přítomnosti.

Gibson F.: Reminiscence And Recall: A Guide to Good Practice,
Age Exchange 1998

Cílem reminiscence je nejen zlepšení stavu pacienta, ale zejména posílení jeho lidské důstojnosti, zlepšení komunikace a ve svých důsledcích pomoc a podpora rodinnému pečovateli. Z výše uvedeného vyplývá, že tuto metodu bychom měli nejen doporučit a vzít na vědomí, ale zároveň už ji považovat za součást dobré praxe každého oddělení, které poskytuje péči pacientům s demencí (jak ve zdravotnictví, tak v sociálních službách).

Holmerová I. a kol.: Péče o pacienty s kognitivní poruchou,
Praha 2007, s. 181

Základem reminiscence je rozhovor terapeuta (sociálního pracovníka, facilitátora) se starším člověkem (nebo se skupinou seniorů) na různá témata dotýkajících se průběhu jeho života (dětství, mládí, školy, práce, zájmů, událostí), jeho dřívějších aktivit a získaných zkušeností. Často jsou využívány vhodné pomůcky a podněty (staré fotografie, dokumenty, tiskoviny, předměty, nástroje a suroviny užívané v domácnostech, staré přístroje a pracovní nářadí, módní doplňky, filmy, lidová nebo taneční hudba apod.). Měla by např. prostupovat celé prostředí domova pro seniory jako součást organizační kultury, odrážet se v kontaktu každého pracovníka s klientem. Pracovník by měl znát minulost klienta, zajímat se o ni, rozumět příčinám chování klienta, navázat plynule na jeho dosavadní život v době přechodu i adaptace na nové prostředí domova, pracovat se životním příběhem v individuálním plánování. Reminiscenční kultura se projevuje v estetice i funkčním uspořádání vnitřních prostorů (reminiscenční kavárny, pokoje, zátiší, dekorace), při organizaci činností (dílny, zahrada, podněty) i zábavy („čaje“, „solóny“, plesy, reminiscenční divadlo, návštěvy retrospektivních výstav, muzeí, výlety na místa prožitého dětství). Využívání reminiscence přispívá ke zlepšení kvality sociálních i zdravotních služeb pro seniory. Jde o metodu snadno dostupnou s rychlým efektem. Stačí věnovat starým lidem chvíli času, naslouchat jim.

Encyklopedie sociální práce, heslo Reminiscence/reminiscenční terapie. Portál 2013

Reminiscence je činností individuální nebo skupinovou. Může to být aktivita více či méně strukturovaná, ale i zcela spontánní, nestrukturovaná, přičemž terapeutický aspekt vystupuje někdy víc, někdy méně do popředí. Její využití je zvláště vhodné u osob s demencí. Zde mohou vzpomínky ukázat na silné stránky člověka, podpořit jeho sebevědomí, přispět k rozvíjení vztahu, prolomit komunikační bariéru….. Reminiscence je příkladem psychosociální intervence, která cíleně pracuje s něčím, co důvěrně zná a dělá každý člověk, a to většinou s potěšením a radostí. Je to vzpomínání a sdílení příběhů, zážitků a situací, které jsme prožili, a to v bezpečné a uvolněné atmosféře, v prostředí, které podporuje iniciativu, kreativitu, humor a spolupráci. Zvláště důležitý je tento přístup při vzpomínání s lidmi s demencí a jejich neformálními rodinnými pečovateli.

Schweitzer P. Bruce E, Remembering Yesterday, Caring Today. Reminiscence in
Dementia Care. A Guide to Good Practice. London, 2008.